NA
SEVER
ZÁLIV
A VELRYBA
MIMO
AREU 10
NÍMANDSENOVA
FOTOGALERIE
|
- Manfréd hlídal dlouho, takže spíme do 9 hodin - ráno se Šála dlouze šlechtí, nenechá se rušit ani tím, že už jsou všichni sbalení - jdeme na ledovec, výstup je pohodový, je to dálnice - u oběda zjišťujeme, že má Slecho ruce v barvě sojového suku, což by mohlo vést k nehodě - hádka se Ctiborem jestli je to v dálce moře, čemuž vše naznačuje, a nebo jezero - Mlžník si prokřupnul koleno a hned bylo líp
PODĚKOVÁNÍ Vážený pane Bače, děkujeme Vám za propagaci našich uzenin v arktických oblastech a šíření jejich dobrého jména za polárním kruhem. Vzorovou čabajku prosím vraťte do provozní kanceláře našeho masokombinátu. S pozdravem Andrej Babiš, generální ředitel
- pochodujeme k ledovci co sjíždí do údolí, přeskakujeme potůčky - při obědě Manfréd vytahuje reklamní čabajku a dělá že ukusuje - u ledovce máme pocit, že si můžeme místa na stany vybírat a tak jdeme dál - Ctibor a Šála nesmyslně odcházejí hledat místo, zbytek zůstává na plošině - Manfréd odchází lovit chvostoskoka, zbytek vaří čaj a večeři, pak povídání u 80% - Manfréd nám jako každý den ukazuje k večeři čababjku - nechceme opustit area 10 a podle toho upravujeme trasu, bohužel se nedostaneme k fjordu, kde si Ráďa chtěl splnit sen a píchnout mrože hůlkou „Asi takovej pocit jako je bodnutí mrože…“
- dnes jsme málem přišli o tři členy výpravy - ráno jsou všichni rozlámaní, Šála opět zdržuje a tvrdí že nemarní, že ve stanu balí, obáváme se imploze stanu, až ho začne zevnitř skládat do batohu - poté co se stan zhroutil sám do sebe a z neprostoru vylezl perfektně upravený Šála se sbaleným batůžkem, jdeme k písčitému jezeru
- ztrácí se nám Manfréd, který si otevřel pivo Bernard a šel vlastní cestou - brodíme, voda je velmi studená a proto postáváme v čůrku vody, která byla trochu teplejší, čili měla asi pět stupňů, založen „Klub přátel brození“ - o Manfréda máme již skutečně obavy, plánujeme, že bychom vystřelili světlici, naštěstí se nakonec zjevuje s typickým plachým úsměvem - jdeme zeleným údolím, začíná svítit sluníčko, je jasné, že Lukáše musí noha velmi bolet, pochodujeme k ledovcovému jezeru
- jezero je vskutku červené, stanujeme a vaříme, je větrno - Xtaup s Šálou vyrážejí na vysokou horu provozně pojmenovanou Dort, Ctibor s nimi jde pod Lavor, hora se jmenuje Grapigen, ale není to jisté, protože celý zájezd komolíme všechny názvy - výstup nahoru je nebezpečný, lezou místy po holé skále, na cestu dolů chtějí volat helikoptéru, Šála s Xtaupem vždy rádi provozovali bezpečnou turistiku - zbytek výpravy popíjí u Mlžníka ve stanu dřepy a hraje hru Hádej kdo jsem
- ráno je vstávání opět pomalé, máme sbaleno, Šála si jde dělat hygienu - jdeme na ledovec, pak začneme stoupat sněhem, Xtaup si kvůli zvýšení bezpečnosti dokonce sundal kloboučky z hůlek, kterými píchal do sněhu a hledal trhliny, nyní se nám nemůže nic stát - zastavuje nás až první viditelná trhlina, děda nás žene dolů, tam si nasazujeme mačky, ti co je mají, a pokračujeme jinou cestou - obědváme pod suti
- Manfréd přišel jen s jednou nasazenou mačkou, pravděpodobně se jí odrážel a na druhé botě jel do kopce - stoupáme po suti na hřeben, Manfréd leze po čtyřech - Šálu zrazují kvalitní mačky z armyshopu, hážeme mu lano a taháme mistra nahoru, během tahání ještě proběhne záchrana ztracené army mačky, Šála si stále myslí, že mačky když jsou armádní a používá je armáda, tak nemůžou být špatné, pravděpodobně se ale jedná o výbavu jednotek státu, který nemá ledovce nebo sníh, třeba Lybie - při záchraně Sály bylo použito lano získané na Abil oljuku, děda jej celá léta opatruje, bylo levné - po suti jdeme na kopec, dva lidi uklouzli na ledu, ale repríza slavné Abiloljucké jízdy se nekonala - Slýško nás posílá dolů a jde v těchto ztížených podmínkách na velkou
- večer trávíme čajovou párty s perverznostmi, Xtaup si jde dát kalhoty do pračky - Máňa vystřeluje světlici, je to extraprovar, malá světlice vyflusla asi tři metry do vzduchu a svítila velmi neuspokojivě
- ráno chčije, proto nevstáváme, Ctibor natáhl hlídku - ve 12 se Xtaup s Máňou věnují senilní zábavě a hledají fosilie, děda Xtaup si připadá jako na houbách - děda - ležíme ve stanech, nikdo nehlídá
Máňa: Asi bude
problém najít bílého medvěda na bílém ledovci. - ve tři vylézá Manfréd, nikoho nepřekvapuje, že si vaří čočku - ve čtyři hodiny děláme povinnou poradu, které se účastní i Ráďa, člověk s nejníže položenýma kapsama výpravy a protrženými rameny - kapsy přetížil - Ráďa nám oznamuje, že nemůžeme dál, protože má proleženiny na 50 % těla - Slecho se nasáčkovalo do stanu k Mlžníkovi, Ctibor se porady účastní telemostem ze svého stanu - Šála celý den nevylezl ze stanu, hybernoval a tiše vyměšoval do spacáku - Mlžníkovi odpočinek udělal dobře a proto navařil pořádně hustou mlhu - radíme se kudy půjdem, Ráďa nechce vidět po třetí zdechlou velrybu - balíme, Ctibor hledá svoje zkameněliny
Kterej syčák mi
vzal moje zkameleniny?
POHÁDKA O MRTVÉ VELRYBĚ Žila byla jedna zdechlina velryby a kolem té pořád chodili Češi, Chodili kolem ní když šli do zálivu, chodili kolem ní když šli k jezeru. Chodili kolem ní i když se vraceli z ledovce a jestli neumřeli, chodí kolem té zdechliny ti Češi dodnes. - pak bloudíme v mlze, hledáme odbočku na cestu k vodopádu (fiktivnímu), nechceme riskovat a tak měníme plán na zdechlinu velryby - jdeme přes Sokolovskou uhelnou, pozorujeme nešetrně těžený kopec Tlustec - stanujeme, hostince, čaj, Šála se pokouší spálit odpad, Manfréd si přičichává k Adrianině prádlu, které si nese s sebou, posloucháme Kluse debatujíce o metalu
|
