|
- po setkání na nádraží, které v mnohých vyvolalo vzpomínku na cestu do sklípku, nasedáme do vlaku směr Vídeň - po chvíli se mezi námi objevuje slivovice, která záhy mizí - Ctibor si při jídle pokydává kraťase mastnotou z konzervy – kalhoty mastnotu okamžitě sežraly, Xtaupovy kraťase s dírou mezi nohama tuto schopnost nemají a tvoří se na nich sbírka fleků
- marníme ve Vídni, nějak moc nevíme jak se dostat na letiště, pak objevujeme luxusní autobus, za osm euro, ve Vídni všechno stojí osm euro - za osm euro si balíme batohy, náčelník kmene Lakotů balí do přineseného igelitu - Slecho po česku vybaluje na letišti šunku, ostatní jí říkají, ať nedělá ostudu a jde si ji sníst na záchod, kam se jdou ostatní napít, pak kupujeme levné Martini - pak letíme do Moskvy v lehce podroušeném stavu
- v Moskvě přistáváme v půl jedné ráno - Moskevské letiště je pro přespání Kmene Lakotů zcela nevhodné, táhne tam zima a sedačky mají područky, aby se na nich nedalo spát - Šála vyráží hledat Baltiky – celou dobu se na ně těší Šála: takže máme na 520 baltik Xtaup: To byl neuvěřitelně rychlý přepočet. - David si za sto rublů kupuje malou lahvičku Vitelu na cukr
Mají lakotové nějaké
společenské hry? - ráno dlouze vybíráme levný odvoz na letiště, za častých otázek taxikářů
Ctiborova nemilá příhoda
z výletu - vzal jsem si do
příručního zavazadla naviják... - jedeme busem a postupně vytuháváme, někteří pokračují ve vytuhávání i v metru - u rudého náměstí si v podchodu konečně dáváme první plnotučný pirožek
- prohlídka Rudého náměstí a domečku Lenina - hledáme slam s levnou hospodou a snažíme se vybrat peníze, pak se vracíme do hospody s pivem za sto rublů a záchody v protiatomovém krytu - v hospodě se postupně objevují ruské historické osoby, Stalin je v klidu, Kutuzov (pravděpodobně) taktéž, Lenin je značně zpitý, lije si tvrdé do piva a prudí lidi - záchody v postapokalyptickém stylu zavírají kvůli úklidu J a proto chodíme do tradiční ruské trojbudky, prudíme do Šály, že nechlastá
- z hospody vyrážíme pozdě a na průser je zaděláno - v metru se chce všem extrémně chcát, objevujeme nejvýnosnější ruské zaměstnání – hajzlbába se třemi přeplněnými hajzbudkami - autobus se hrozně vleče a navíc jede jinou delší trasu, je to až na absolutní hranici - dělíme se na dvě skupiny, Šála se Slechem běží pozdržet odbavení, zbytek běží pro batohy aniž by věděli, ve které úschovně je vlastně nechali, Máňa se na velkém letišti ztrácí - běh s batohy, tento stres už nikdy nechce nikdo zažít, potrestal nás bůh maršrutkářů za to, že jsme se smáli že maršrutkářům nenaletíme a nepojedeme s nimi na letiště - v letadle smrdíme odděleně 8 hodin do Vladivostoku, Slechu řve celou noc dítě - Ctiborovi upadnul na zem zákusek, což znamenalo vyřazení letadla z provozu a nouzové přistání ve Vladivostoku
- vystupujeme ve Vladivostoku, před letadlem stojí zdrcený kapitán a čeká na příjezd čety uklízeček, pro sebe si mumlá: „To se nevyčistí, sedačky ven, koberec ven …“, pak jedeme letištním autobusem a sledujeme, jak k letadlu jede velký odzákuskovávač s cisternou, pravděpodobně se ale bude čekat na přílet specialistů z Moskvy - hledáme magazyn a odbýváme výhodné nabídky taxikářů, paní nám poradila, kdy jede autobus a taxikář ji zjebal - dlouhá jízda do města, Vladivostok je velký přístav
- procházíme se po kolonádě, Ctibor nám předtančuje; pak posezení na vyhlídce u zpitek a račí problémy se chcaním Slecho: Máňa, nefoť, šetři baterku - Slecho se přestalo objevovat na fotkách... - jdeme na poštu poslat pohledy a pak čekáme na bus v restauraci s nemluvnou a hlavně neschopnou obsluhou - busem zpátky na letiště a v deset do Jakutsku - v letadle řve dítě, kurva malá, zvládáme se probouzet na všechno občerstvení - hlídáme Ctibora, aby nic neumazal
- v Jakutsku na letišti oceňujeme hlavně pohodlné lavičky, na kterých se dobře spí - kolem Ctibora krouží uklízečky a čekají až zase něco upustí - objevili jsme také nové nezkolaudované hajzly, kde nesvítilo světlo a postupně se všichni koupeme - vyrážíme mrknout do města, sháníme raketu do Chandigy, raketa už ale nezjezdí
- jako malou náplast volíme projížďku přívozem na druhý břeh, na cestu jsme nakoupili piva a plnotučné pirožky, na lodi jedeme skoro sami -na břehu není bohužel žádné občerstvení, jdeme se projít k jeřábu, kde hrajeme několik soutěživých her s nepříliš vyjasněnými pravidly, dále na druhém břehu kupujeme diskopivo a marníme - cpeme se na člun, cpát se furt někam je tady zcela normální, pak přijíždí člun a místní s námi vyjebávají (hloupí Češi utíkají ke člunu, co jede jen na ostrov) - kapitán netuší, že jedeme na odtučňovací zájezd a jsme teprve na začátku a tak přetížil člun, loď se nechce zvednout na křídlo, kapitán je nespokojený a Šála v zadu tiše krájí bůček - nejprve zkouší Ctibora přesadit na druhou stranu, Ctibore vyměň se se Slechem, né, to je moc - kapitán volá druhý člun, přestoupí na něj děda a člun se konečně zvedá - marníme u přívozu a pak naivně vyrážíme pro ovir na policejní stanici - u policejní stanice vystupujeme z maršrutky – bez Xtaupa, usnul, po chvíli dobíhá z dálky, kde ho probudili místní - čekáme na policejní stanici ale nedočkáme se, protože mají oběd, Davida necháváme ve frontě a jdeme shánět bombičky
- projdeme budovu trhu, nikde nic, protože jsme nešli do leva, JAK CTIBOR ŘÍKAL HNED - kupujeme bombičky a Šála si kupuje svůj později slavný prut pro zbohatlíky kombinující stříbro a zlato - mezitím na úřadu roste fronta, cpeme se do předu - dostáváme se ke správné kanceláři, lidi se tam hlasitě hádají jak stáli před obědem - lidi se serou do kanclu před nás, dokud nevyvineme metodu utěsňování dveří – přesto ženská pronikne - dozvídáme se, že musíme na vojáky, po příjezdu na stanici zjišťujeme, že tentokrát šel na oběd kapitán - David zůstává a my jdeme nakupovat - David od kapitána vychází zdrcený jako by šel od maturity, pěkně ho vydrtil, ovir nezařídí, musíme do hotelu, což kmen Lakotů přesně nechtěl - rozhodujeme se na ovir tradičně vysrat - sháníme maršrut, nikdo z městem zhýčkaných maršrutkářů nechce do Chandigy jet – daleko, špatná cesta, co bych tam dělal, hází neslušné sumy - sedíme rozpačitě na autobusovém nádraží, Šála vytuhává, pánve ho budí obuškem, ale něžně - snažíme se sehnat mapu – není - snažíme se koupit simkartu, nemůžeme, nemáme ovir- to nikdo nečekal, s račím a lakotnickým sebezapřením sháníme hotel - je to hrozná pruda, chodíme bezcílně po městě, pleteme si banku s hotelem, pak si pleteme hotel s bordelem - nacházíme hotel, o kterém pochybujeme, jestli není hodinový a nebude jim divné jedna děvočka a pět chlapů, přichází dlouhé vyjednávání v několika jazycích, raci se ztrácí - Děda veku posedává na lavičce, díra na kraťasech, se kterou přijel stále nebyla zašita, kraťase z Kolekce Tauchman KOLEKCE TAUCHMAN
- prasklá pažba Zástupce značky Tauchman: Bude to levné - hotel nasazuje cenu vysoko, protože ve městě právě probíhají sportovní hry Děti Asie - vyjednávání dopadlo dobře, srazili cenu o 1/3 a ještě nám možná vyřídí ovir
- jedeme pro bágly, pak s nimi, v rámci přípravy na pochod a úspory nákladů na dopravu, jdeme asi tři km na zastávku – ale bylo to levné - stíháme se ubytovat, zakoupit baltiku a popít na cizím schodišti, i když jsme chtěli na našem - rusové se vrací z práce, až když se stmívá, čili v 11 - všechny auta jsou pobitá, nejčastějším nedostatkem je chybějící přední nárazník - sprcha, venku celou noc světlo, spíme
|
