|
- Xtaup nás budí v 9:10, protože se šlo spát pozdě, Ctibor se ráno pokouší rybařit, ale neberou - fouká vítr a dají se dělat věci bez komárů, vyrážíme kolem jedenácté, je opar - vracíme se na cestu a jdeme 15 km, po cestě zastavujeme u srubu u jezera a sedíme na evenských saních, nic zvláštního se jinak přes den nestalo - večer nacházíme pěkný kemp u řeky, vaříme večeři – opět Davidův hit - vymýšlíme nové místní náboženství, kde hlavním bohem je Bananaj, který se zjevuje v podobě obrovského komára, pojem nebe a pekla je také rozpracován, nebe je být na zeměkouli kdekoliv jinde, a peklo pro špatné lidi je líčeno jako dvoutýdenní pochod kolem Suntaru Xtaup: Šálo dám ti školení, jak žít bez repelentu - důležitá je moskytiéra.
KOMÁR
NEJLEPŠÍ DĚDA
- když už jsme jeli druhé kolo vodky, všimli jsme si brodící postavy, přichází Even Ananyj … raci zalézají … - Ananyjovi je osmnáct, patří do první sobí brigády, která se stará o 9000 sobů, ptáme se ho:
- Tak co Ananyj, už máš
holku? - Onanyj vyrazil hledat otce, zjišťujeme, že jeho otec je ten zpitý Even ze zapadlé tabletky, Onanyj se ptá, jestli jsme otce neviděli, říkáme, že ano, Onanyj se ptá, jetli byl otec opilý… - odborník na dobré rodinné vztahy David uklidňuje Ananyje, že může být klidný, otec se válí zpitý u jezera a už třetí den si užívá kalbu, Onanyj posmutněl - darujeme Ananyjovi krabku českých Spart, zdají se mu lehké, na oplátku vytahuje losí maso, Ctibor se jako největší kulinář zájezdu ujímá přípravy - Ananyj nás informuje, že opar není opar, ale kouř z požárů, což vysvětluje i zážitky několika lidí, kteří se zmateně ptali, jestli někdo necítí kouř - nabízíme Ananyjovi čaj, ten si do něj vysype skoro celou Davidovu lahvičku cukru – bílou smrt mají Eveni pořád ještě rádi - představujeme Anayjovi božskou manu, kterou jsme jako správní misionáři přinesli ukázat Evenskému lidu, abychom je zachránili, Onanyj si jich nechá dát do hrníčku šest - dáváme si grilovačku s Evenem, nevíme, jestli to chce médium nebo rare, Šála vyčetl v chytré knížce, že maso žerou Eveni polosyrové - po mase přichází z batůžku plného překvapení ledvina a játra, ledvinu nám Ananyj připravuje po svém, nařezanou na spirálku ji na klacíku píchá k ohni, dáváme si ji s ním polosyrovou, je dobrá, jen se trochu bojíme brucelózy, pak Ananyj ještě peče játru, tu už si moc nedáváme, ale dává si ji pes … a rád - bojíme se, že chce jít s námi, naštěstí se zvedá a po evensku bez rozloučení odcházení (Eveni se neloučí), jdeme spát asi v jednu
- po ranním očistném brození přítoku Suntaru nenacházíme lepší cestu, kterou jsme čekali, vypadá to, že cesta, i když je zakreslená na mapě, má stále stejnou kvalitu - vlečeme se mokřady, kolem jezer, špatně odbočíme a máme malou zacházku k jezeru s evenským kempem, kde je z nepochopitelného důvodu vyhozená tyč na namotávání hasičských hadic - Šála padá do potoka při nabírání vody, cesta je delší, než jsme počítali, hmyzu je také dostatek - za každým lesem čekáme konec, ale je tam jen další a další louka, kouř z požárů houstne a viditelnost je mizivá, Slecho je zpruzené, což se pozná tak, že přestane mluvit, těžká zpruzenost je potom indikována tím, že nechce pomoct s nasazováním batohu - vprostřed louky to vzdáváme. Xtaup jako Forest Gump běží na konec louky, podívat se po hledaném přítoku Suntaru, vrací se bez dobré zprávy - vysíláme Ctibora, aby se podíval, jestli je blízké jezírko pitelné a ten při své výpravě objevuje hledaný přítok
- bažinkou se probrodíme k tábořišti, stavíme stany, Ctibor mlsně nahlíží do vodoteče, ale rybičky nevidí, mezitím Šála vylívá slivovici jako obětinu, daroval ji nejen zemi, ale i batohu a bundě - Šálovo podivné chování se stává pro zbytek členů zájezdu ještě nelogičtějším, nemůžeme pochopit, že Šála nejprve najde doma prehistorickou těžkou skleněnou lahev od arzénu, do které nalije slivovici a ucpe pochybným přitesaným špuntem a poté, co vylije slivovici na zem, se rozhoduje lahev opět zabalit a odnést domů, vzal flašku na výlet přes půlku zeměkoule, teď pro něj bude ještě cennější - k večeři máme Xtaupovy hostince = 6x boloňský, komáři prudí opět vydatně, máváme větvičkami, vodka, kotlík, spánek - před spaním ještě zjišťujeme, že jsme špatně odhadli měřítko mapy, zase
- ráno byl kouř ještě hustější, razíme zpět do luk k cestě, pokračujeme zprvu rašelinou, ale pak se cesta zlepšuje a dokonce začíná foukat, zažíváme šťastné chvíle (ale opravdu jen chvíle) bez komárů - procházíme kolem baráku Evenů, po rakovsku samozřejmě co nejdál, štěkají na nás psi - je potřeba přebrodit rozlitý Suntar, někteří se o to naivně pokoušejí v botách, někteří hned chápou, že je třeba jít v pantoflích - brození Suntaru je zábavné, má spoustu ramen a dá se říct, že je to i osvěžující - po osušení pokračujeme lukami až k dalšímu přítoku a jeho kamenité deltě, v hájku nacházíme příjemný kemp, stavíme stany, děláme hygienu
- Ctibor jako obvykle přichází pozdě na večeři - po večeři přichází milá povinnost oslavit starcovy 31. narozeniny, Slecho předává Lionku (čokoládová tyčinka, ne baterie do mobilu) se svíčkou ve tvaru trojky a zápalkou symbolizující jedničku a po vyhoření symbolizující i Xtaupův život, prudící dědek jako první na tento milý dárek poznamenal „To neměli jedničku?“ jedničku Slecho našla v batohu až o několik dní později - pak předali dar Máňa (booklet CD Pavel Tauchmana a Orchestr Gustava Broma – největší hity) a od Ctibora dostal lahvičku Bromhexinu na potlačení vášně - potom se zpívala tradiční Verchojanská narozeninová píseň „štipijó, štipijó“ - Xtaup dal Lionku kolovat a rozjela se vodka, zbytek večera se nesl ve znamení kritiky kapitalismu a hodnocení filmů
- Xtaup ráno vydává nový brutální příkaz, asi deset minut po budíčku zařve „ze stanůůůů“ - po snídani brodíme půl dne proti přítoku, než se dostaneme pod vodopád a musíme brutálním svahem, nahoře narážíme na ohradu pro soby, pak hledáme cestu do kopce zakreslenou v mapě, ale je to jen chiméra, žádná cesta tam být nemůže - potom si dáváme dost nepříjemný sestup k potůčku, jdeme podél něj nahoru až k paloučku mezi vrbičkami, tam se dělíme na dvě skupiny
- Xtaup, Šála a Ctibor chtějí vyrazit na dvoudenní trek k ledovci a hoře s nějakým jménem, které není podstatné, zbytek se rozhodl vyplnit vzniklý čas zevlováním a kratšími výlety, jen co vrcholové typy odejdou Slecho, David a Máňa vyrážejí na blízký 1725 m n.m. vysoký vrcholek - po dobytí si všímají postavy, která kolonádním způsobem slézá úbočí hory, patří mu celý svah - po sejití do tábora drobných obavách, jestli se něco nestalo, se dozvídáme, že Xtaup s Šálou jdou do extrémů a Ctibor to pro velkou nebezpečnost vzdal - vaříme hostince a pak čaj, suché vrbičky nejenže dobře hoří, ale i se dobře lámou - po suti se blíží medvěd, všichni sedí a neví, co mají dělat, slecho vříská: „Máňo, foť to!!!“, poté co Máňa několikrát méďu vyfotil, se David zeptal: „Máš to? Můžu začít plašit?“ začal mlátit na ešus a medvěd se nečekaně vehementně začal drápat proti suti nahoru - Máňova reakce na druhého medvěda, který přišel o chvíli později, byla o poznání rychlejší: „Pičo, medvěd zase.“
|
