|
- ráno se dohodneme na odchodu ve tři - den trávíme volným programem, koupáním, praním a jinými aktivitami směřujícími k návrtu do civilizace a ukončení zájezdu, byla i malá poslední snaha o lov - sledujeme koupající se osvalené Slecho, Xtaup usuzuje, že se mění v koně - před třetí už máme všichni lautr co na práci a tak pokračujeme podél řeky směrem k mostu - Ctibor se v pauze ještě naposledy snaží nahodit na ryby, ale Xtaup už je nesmazatelně králem rybářské výpravy - přicházíme k cestě, chvíli se kocháme pohledem na most a pokračujeme k jezeru, potkáváme dva grejdříky, kterými si rusáci vyrazili na výlet a které nám přetáhly cestu, aby na ní bylo více kamenů - u jezera stavíme stany a Xtaup vaří poslední večeři páně – 6 sýrových hostinců - Xtaup nachází u jezera foťák, po založení nových baterií jsme zjistili, že sice jde, ale má seklý objektiv, fotoaparát Máňa v rámci zvídavosti rozebral na součástky, Xtaup jelikož má taky Canon, prohlížel fotky mladého asiata z jeho letního tábora u jezera (byli tam 2.6.2012) - kotlíme čaj s lehkými obavami, myslíme na zítřejší odjezd a to, koho nám Anton pošle
- z přemýšlení nás vytrhne pomalu projíždějící maršrutka, asi někoho hledá, vzhledem k tomu, že jsme u jezera jediní, bude to asi náš odvoz - z maršrutky vystupuje v listnatém maskáči oděný Jurij a přináší dary, Anton informoval, že Češi vypijí a proto nám předává vodku, bohužel je jen jedna a proto nestačí k teleportaci 6 osob, možná by zvládla jednu, ale nechtěli jsme se hádat, kdo bude tím šťastným - dáváme si druhou večeři co Jurij dovezl, Šála tlačí bůček - Jurij jde nahodit, když se vrátí, ptá se, proč nepijeme vodku, překvapuje ho, že vodka je tou dobou dávno vypitá - večer trávíme v poměrně (na raky) nenuceném rozhovoru, David ladí Antonovy rodinné vztahy, oznamuje Jurijovi, že Anton už má druhou rodinu a z prvního manželství má osmiletou dceru, jejíž fotografii podrobně popisuje, David se s v tom šťourá a i když se Jurij evidentně nechce na toto téma moc bavit, David jej přesvědčuje, že Anton má děti dvě - domlouváme odjezd ráno na šestou
- večer jsme vyprudili Ctibora ohledně ukládacího koncertu natolik, že odmítnul nařídit budík, i tak vstáváme v šest, Jurij ještě spí, pak nám dává nudlové polévky, nevíme co s nima, marníme - po snídaňovém marnění přichází marnění při nakládání auta, Jurij balí opravdu důkladně, zvláště při přivazování na bagážnik se vyžívá - vyrážíme za deset devět a valíme po štěrkovce směr Chandiga, pijeme tomatový džus a Šála užírá bůček, prý ho musel přiříznout, aby se vlezl do chlaďáku - skrejpr před nás sype hromadu zeminy, stojíme a čekáme, co bude, nic se neděje, Jurij je jde zjebat, pracovníci ručně ohazují šutry, pak projede Zil, čímž se zemina lehce urovná, vystupujeme a Jurij to přejíždí
- dáváme oběd na kamínku, pak jedeme a cesta je samá objížďka, rozdělané tubosidery a jeden stavební stroj na 100 m cesty - hodinu a půl máme pauzu kvůli stavebním pracím, trávíme ji u řeky, Jurij opět předstírá rybaření, další pauzu děláme u brodu, aby nám ujely ostatní auta a nebylo tolik prachu - zastavujeme u svatého kopce, jen na chvíli, protože se řítí velkaja mašina a byl by prach, do auta naskakujeme v rekordním čase a Šála se nevychcal
- po cestě kostí jedeme dál až do Chandigy, kde nás čeká velké překvapení – přeložení rovnou do další maršrutky - Anton se s Davidem nějak blbě pochopil, za což se Davidovi v SMS ještě dvakrát omluvil – ještě nevěděl jak mu David poladil rodinný život - Anton nám v rychlosti dává magnetky, dále odměnu pro nejlepšího rybáře a loučí se s námi, další maršrutou spěcháme na přívoz přes Aldan, přívoz stíháme na poslední chvíli, za námi se zvedá nájezd, žádné čekání supr logistika, i jedeme kratší čas - maršrutka je jinak zcela na piču, v předu se nedají natáhnout nohy a ještě k nám přibral nějakého známého, kvůli natažení nohou děláme soutěž kdo je více postižený, soutěží opravdu špičkoví paralympionici, David do soutěže vytahuje svůj šroub v noze, který má po autonehodě, Xtaup sází na svou nedávnou operaci kyčle a Šála soutěží s operovaným kolenem, do soutěže bylo přihlášeno i Slecho s aplázií, ale tato vývojová vada byla shledána pro cestování v maršrutce naopak jako výhodná
- zastavujeme opět v oblíbeném bufu u cesty, Xtaup se snaží přejíst, musíme na něj venku čekat - dvě hodiny čekáme na přívoz do Jakutsku a u našeho obvyklého hotelu jsme před šestou - jelikož náš oblíbený obchod je již otevřený, nikomu nevadí čekání na hotel zpestřené baltikou, dáváme si jednu baltiku za druhou, paní v obchodě už se rovnou ptá, kolik baltik chceme - navštěvuje nás zpitka, tradičně nemrtvě se vleče, David mu dává pirožek a drsně ho posílá do prdele, od pijící skupinky se oddělují lidé, za účelem fakultativní návštěvy trhu, chlastáme tak do deseti - místní nás pravděpodobně naprášili a přijeli policajti, průser nemáme, ale říkají, ať nechlastáme s místníma – my nechceme, pak debata s pánvemi o rybách, jak pak by se asi dělaly na pánvi?
- ubytováváme se na pokojích a všichni vytuhávají,budíme se až kolem šesté, vyrážíme na trh, ten už zavírají, v kafé Křesťanka dáváme jídlo, pak kupujeme baltiky a butilky medvěda, po doporučení policisty si je jdeme zkonzumovat na pokoj - večer hrajeme jako již tradičně hru na pruzenou (lidé sedí v malé místnosti, píjí alkohol a hledají na sobě vzájemně vady)
- ráno paní donesla slíbenou snídaní, nudle, párek, chleba a kidanec omáčky, než nás vykopnou z hotelu jdeme na trh, hlavním nakupovaným artiklem jsou bonbóny, Šála jich nakupuje pět kilo a ostatní jej podezírají, že je pedofil - bereme batohy, ujistíme se, že hotel zatím ovir nevyřídil a jedeme na letiště dát bágly do úschovny, abychom se mohli v městě ještě pobavit - Xtaup nás zve na oběd, pak si dáváme teplou baltiku ve stínu továrního plotu u hegešjezírka jezírka - jedeme pro ovir – ten samozřejmě nemají a nebudou mít, protože jsou kokoti neschopní, snad se nic neposere, jdeme do Křesťanky dát startovní pivo přípravy na teleportaci ZPRÁVA DNE Nacházíme se právě na startovací rampě kosmodromu Bajkonur, kde se Pavel Tauchman na skládací židličce pod slunečníkem připravuje k teleportaci. 10 9 8 7 6 5 4 poslední kontrola notorů… 3… 2… 1… delíriůůůům!!!!
- pak jedeme zpátky k letišti a sedáme si před obchod s chlastem, pivo je kvalitní a vychlazené, tankujeme další palivo na teleportaci, pak se přesouváme k nonstop magazínu a tankujeme na lavičce do jedenácti, otravující zpitku několikrát úspěšně vyignorujeme - na letišti čekáme na kokoty baliče, kteří nepřicházejí, a letíme do Vladivostoku - převažujeme se a hodnotíme hubnoucí úspěchy, všichni zhubli několik kilo, jen Slecho odjíždělo s dvěmi kily svalové hmoty navíc a získala přezdívku Gábina Osvaldová ... osvalím sám, vánoční svááátky...
- teleportaci někteří provedli úspěšně, někteří méně, nic zvláštního se v letadle nestalo - ve Vladivostoku marníme a chvíli vytuháváme na lavičkách, pak začnou hlásit v rozhlase jména podobná našim, nervózně jdeme k checkingu, naštěstí nám jen tisknou novou letenku, pak dlouhý let do Moskvy
- před startem, letuška ukazuje, jak si zapnout pás, jak nasadit kyslíkovou masku a jak otevřít Baltiku, trsss - užíváme si zábavní systém, Xtaupovi zatuhne počítač, nadává, že to se musí stát zrovna jemu, jenom jemu, louding se loudá, Xtaup usnul při loudování hry, pak se odhodlává k nerakovskému kroku, požádá posádku o restartování počítače - Šála si vyklonil palec do uličky a vykolejil vozík, ten za skřípění a odletujících jisker ještě chvíli pokračoval v jízdě a pak spadl do lidí - k objednání jídla některým stačíříct „tože“, tomaťák je hit
- jsme v Moskvě, Ctiborovi nepřijel batoh s rybama v konzervě, pracovníci letiště mu s mastnou hubou odpovídali, že neví, kde jeho batoh může být, pak se rozhlasem svolávali, aby si všichni vzali ložky, chleb a hlavně cibuli a šli do skladu - na ztrátách a nálezech jsme batoh po Davidově zásahu našli:
-
„Jak ten batoh vypadá? Co je to za značku?“ - na letišti kupujeme suvenýry, svaté ikony v letištní kapli a teleportační žigulíky - v letadle do Vídně nás neuvěřitelně prudí ruští spratci a dáváme si čtvrtý sobotní oběd
- ve Vídni na letišti bereme zavazadla a složitě hledáme autobus, nasedáme a paní nás složitě usazuje, chvíli už to vypadá, že Xtaup nepojede, protože si nemá kam sednout - přijíždíme na nádraží, odkud jsme před měsícem odjížděli, Šála zjišťuje, že na letišti zapomněl svůj batůžek s doklady, klíči od baráku, ale hlavně se sedmi kily bonbónů, okamžitě organizuje záchrannou akci a odjíždí na letiště zpátky - vlak do Brna nám kvůli Šálově lásce k bonbónům ujel a tím se i zbortil náš dlouho připravovaný plán na pořádné jídlo několik piv v Brně - čekáme na nádraží, obchody jsou zavřené, nikde se nedá nic koupit, nuda, pruda, vlak nám jede až v deset - Šála se vrací s dobrou zprávou, batoh našel na lavičce, kde ho nechal a dokonce se kolem zapomenutého zavazadla nevytvořila ani skupina pyrotechniků - pospáváme, v deset nám začíná nejdrsnější transport zájezdu - nastupujeme do přeplněného vlaku ČD plného cizinců, nemáme si kde sednout, jsme unavení a do Prahy daleko, hnus
- vlak na hodinu a půl vytuhává v Břeclavi, přepřahávají plné vagóny z Maďarska, utrpení v uličce pokračuje, nikomu už se nechce si ani povídat - jeli jsme po cestě kostí, brodili bahnem, plavili se přívozem, dýchali prach, ale nejhorší částí cesty je vlak ČD - konečně jsme v Praze, ve čtyři ráno, hledáme tramvaj směr Suchdol, metro nejede, zmateně se potloukáme po Praze, tak takto neslavně končí náš skvělý zájezd
|
