|
- ráno pokoj Máňa, Slacho, Xtaup se pod vedením aktivního Tauchmana vyráží spojit s druhým pokojem, doráží na čas a nacházejí je spící a nepřipravené - Davidovi se povedlo telefonem vše zajistit a tak si přispali, následuje ranní vytuhnutí na pokoji - poté provádíme další neúspěšný pokus o zakoupení mapy a taky jdeme na trh vybrat peníze - žebravá babka se tváří smutně a sleduje opulentní výběry, ukecala nás pohledem a i náčelník kmene lakotů jí dal 4 rubly, pak se dozvídáme, že je to na ženský klášter, což náš ateistický zájezd velmi rozladí - jedeme na lodní autobusák, v autobuse potkáváme potulného rozdavače map - čekáme na odvoz maršrutkou s bagažnikom, Antonův popis vozidla sedí asi na 80 % automobilů, pozorujeme zmateně pracující dělníky, Xtaup si z nostaligie nechává český čas
Xtaup ukazuje na mapě prstem
se slézajícím nehtem:
- okolo šesté přijíždí dóžista Kolja, nebaví se s námi a cpe nás do maršrutky, s nákladem se nemluví - pak jezdí po městě a nabírá další lidi a kontraband, papriku od překupníka, se kterým se zdraví gangsta pozdravem, jako kdyby kupoval drogy, dále nabírá ženskou se satelitem
Stejně si za to Češi můžou,
že jedou autem s Koljou dóžou ... - dóžista nemluví, baví se jen s holkou (právničkou) z vedlejšího vchodu v baráku v Chandize, nás má za póvl - čekáme na přívoz, Kolja zatarasuje výjezd a nacouvává před frontu, už ví, co se bude dít, až přijede přívoz - Kolja nás vykopal z maršrutky a začal po nás uklízet … a prudit - jdeme na šášlik, náčelník se trestá za neuváženou koupi pirožků a nejí, pivo se zde neprodává asi, aby lidi nedělali na prámu bordel - přijel přívoz, všichni se začnou s autama bezhlavě rvát dopředu, z přívozu vyjíždí auta, bagry, cisterny … Šála: To budou fotky jako víno ... víno, už se těším na víno. - Kolja arogantně najel na prám, pak nás z auta vyhnal a válel se tam s právničkou, my mezitím fotíme kýčovité západy slunce - noční spanilá jízda tajgou, v nonstop obchodě zjišťujeme, že vodka se prodává pouze do osmi
- asi v jednu hodinu v noci si dáváme noční hru, kterou se utužují členi kmene Lakotů - člověk je vytažen v hluboké noci rozespalý z maršrutky do fronty a má za úkol najít nejvýhodnější jídlo na lístku napsaném v azbuce - jídlo je kvalitní, mnoho lidí sází na rizoto - po noční svačince (Kolja tvrdí, že to bude poslední jídlo do Chandigy) následuje opět zběsilá jízda po štěrkové cestě a jsme u dalšího přívozu, paní po té jízdě pravděpodobně ze satelitu doveze placku, ale nevadí, budou jej používat jako velký tác, když přijde návštěva
- další přívoz, Kolja se jde zase válet a vyhodil nás ven, ani jsme si nestihli vzít vodu nebo nějaké věci SERIÁL EXTRÉMNÍ SRANÍ
Vypráví přeživší Xtaup –
sral jsem hladový, dehydrovaný, v hejnu
komárů, na pálícím slunci - řeku použil jako bidet, přichází zcela poštípán a táhne za sebou hejno komárů, které je potřeba vymlátit
- Ctibore, ty
jsi odborník na opravování
záchodů. - Kolja předvádí extrémní vychcanost, cpe se s maršrutou za couvající náklaďák, nějaký člověk se ho snaží zastavit, prase jede proti němu a tlačí ho na autě, druhému člověku, který mu nadává přejíždí nohu - přívoz jede skoro dvě hodiny, pak krátká cesta do Chandigy
- Kolja zastavuje u domu, kde budeme bydlet a předvádí tradiční trik maršrutkářů, který probírají v prvním ročníku na středním odborném maršrutkářském učilišti: zcela bezelstně se podívá a řekne: „A bagáž?“. Chvíli se hádáme, ale pak mu dáme, oč žádá (2000 rub) - od Antonovy manželky (pravděpodobně druhé, první tají, což nevíme, ale více až na konci deníku) se dovídáme, že to byla obvyklá cena a že byl levný, dobře, ale stejně to bylo hovado - ubytováváme se v dřevěném činžáku v bytě po Antonově babičce a pak vyrážíme zakoupit zásoby vodky do hor, zevlujeme na baráku u piva do té doby, než si pro nás přijde Anton s ženou, chvíli nám ukazuje svoje cestářské fotky a pak jedeme do restaurace - porce jsou opravdu velké, i Xtaupa zmohly a seděl přecpán, navíc se mu stala nemilá příhoda: kus masa na šlaše se mu spustil do jícnu, zatím co druhá část zůstala na hoře, Xtaup se tiš dávil, Slecho nechápalo proč tak rudne, nevědělo, že si hraje s jojem. K tomuto zážitku Xtaup dodává, že už to nechce nikdy zažít
- po večeři nás Anton vozil po městě a ukazoval nám pamětihodnosti města a dokonce se s maršrutou vydal až na pláž (bez auta Rusáci neudělají ani krok) - u Antona doma nám udělal přednášku podnapilý pán o úskalích turistiky ve Verchojanském pohoří, usadili jsme se a pak přišel dědek, který se kvůli nám navlíknul do staré ruské teplákovky s národním znakem (dědek aspiroval na trenéra zájezdu a chtěl vystrnadit Šálu z jeho místa, na které měl postavu) - dědek pověděl několik nereálných příhod s medvědy, pohovořil o velikosti ryb ve zdejších řekách a pak nám chtěl poradit s trasou; s mapou točil jak s volantem a nemohl se zorientovat, chtěli jsme mu pomoct, ale: „Ne, já sám, já sám“, těžko říct jestli se chytnul nebo nechytnul, ale trasa mu přišla krátká - pak přišla kontrola vybavení, jelikož jsme úplní idioti a do hor jedeme poprvé, bylo nutné se ny vše řádně vyptat – Zadžigalka jest? Da. Charašo. Palatka jest? Da. Charašo. Polivka nudlkova jest? Charašo gastinica. Da, charašo. Choroš jest? Da. Charašo. Prudil jest? Da. Charašo…. Ješztě nám doporučil, abychom si sehnali lano, o komárech se nezmínil - dále nás dostal otázkou, proč jsme vlastně přijeli do Verchojan – nikdo mu nedokázal odpovědět
- Proč jste přijeli do
Verchojan - pak Šála vytáhnul otázku na Eveny a dědek se rozladil: „Ňeee, nepůvodní…“ Šála tiše schovával svoji knížku o Evenech, kdyby se dědek dozvěděl, že je má rád a dokonce si o nich čte, asi by se rozzuřil
- Já jsem se chtěl zeptat na
Eveny - večer ještě stíháme velké praní a jde se spát
- ráno vstáváme pozdě a kvalitně zevlujeme, bojíme se, že se objeví dědek z Klubu ruských turistů, bude mít sbalený velký batoh a bude chtít jet s námi - jdeme se vykoupat a po cestě dokupujeme potřebné vodky a pečivo - na pláži, která v mnoha ohledech připomíná kovošrot v Podbabě, se odvažujeme jít do vody, voda je studená, ale nakonec se do ní odváží i příborský mlsoun a David - po koupání a pivech jdeme do nám již známé restaurace na oběd a pak domů - Šála si pouští obligátní ruské rádio po babičce a poslouchá hudbu - zevlujeme, pak ještě jednou vyrážíme do města na poštu, nemají pohled města, jen přání s kytičkou či medvídkem a nevkusné pohledy Jakutsku
- balíme a začínáme se připravovat na cestu – čili pijeme alkohol - venku na dřevě čekáme na Antona, Anton nepřijíždí, pijeme piva, David si zase našel Rusáky a vesele a s chutí se s nimi dal do řeči, někdy musíme Davida odtrhovat od lidí, se všemi by si rád povídal rusky - řešíme práci, ženy, auta, filmy… vypito jest, jdeme pro další piva, už jsme lehce zlití - když jsme se rozhodli vrátit na barák, Anton přijíždí - nakládáme se do maršrutky a jízda začíná, Anton si s sebou veze kamaráda a po cestě nám na klín nakládá zásoby žlutého Mělniku a nějaké sušené ryby k pivu, asi už cestu zná, ví že je nudná a je třeba si ji urychlit alkoholem, proto si řídící Anton dává s kamarádem pivo taky - všichni jsou zlití a vytuhlí, jen David ne a sám si užívá, jak se nalitý Anton řítí stovkou po klikaté štěrkové cestě - Anton krade naftu z dízlagregátů, které v těchto končinách zajišťují elektrickou energii
- po ráno jede Anton jako kráva, Šála s Máňou jsou zlití a o ničem neví, na zastávce se s námi Anton dělí o svoji svačinku (vařená vejce, paštika, karboše) a připíjí si vodkou - u poslední benzinky odbočujeme na horší cestu a pak projíždíme zrušenou vesnici, která kdysi zajišťovala radiové spojení s dálným východem, pak ale přišly satelity a dědinu zrušili - po přibližně hodině jízdy zastavujeme u jezera a loučíme se s Antonem a jeho kámošem - přilétají naši průvodci horami – komáři, vytahujeme moskytiéru a sundáme si ji až za 18 dní, když pro nás přijede domluvená maršrutka - stavíme stany, vaříme fazole se sušeným masem (byly dobré, dokud v nich nebyli komáři, pak to bylo horší) a pak se pokoušíme o rybaření – bezúspěšně Toaletní papír. Dá se mu věřit? - den zakončujeme hromadným spánkem ve 20:00
Jak nám shořely stany
|
