|
- ráno vstáváme docela pozdě, rychlosti odchodu také nepřidá ani parta zpitých Evenů - po chvíli povídání o obvyklých povšechnostech nás prosí o pomoc se zapadlým autem, skoro to vypadá jako past, naštěstí auto vypadá zapadlé čerstvě a kvalitně, Eveni nemají klíč, ani nevíme, jestli je auto jejich, montují fajfku, potom stopujeme projíždějící tabletku a vytahujeme zapadlé auto - Máňu při tlačení kousnul pes, snad nemá vzteklinu - odcházíme po cestě směr řeka Suntar, komáři prudí a prudí Kómáre, óóó o, maláre, ó o o o... - u mostu vcházíme do porostu, kde je komárů ještě víc, přidávají se mouchy a hovada, tolik komárů nikdo zatím ve svém, dle zdejším poměrů bezkomárovém životě, nezažil
- fotoaparáty nejsou přes moskytiéru schopny rozeznat obličej a neostří, technika selhává, moskytiéra je nejdůležitější součástí vybavení, šála zpytuje svědomí, protože si ji nevzal - o přestávce dochází k dalšímu rybaření, tentokráte úspěšnému, šála trhá dvě třpytky a ztrácí kličku z prutu - Xtaup první rybu pouští, druhou taky protože je malá, Davidovi se daří, ryby skladujeme v malé potoční márničce - pak si dáváme opět pochod a nacházíme pěkné místečko na utáboření, písečný násep mezi skalami s dostatkem dřeva, pokračuje se v rybaření, celkem se za tento den podařilo chytit 6 ryb - vaří se kuskus, pak se pečou ryby na grilu a popíjí něco málo vodky, první doušek darujeme, dle místních tradic, Bananajovi prostřednictvím ohně
A když pořád slyšel, co tu chce
ten šmějd,
Někdy taky slzy, večer
provázej,
Jo Verchojansk je jako sen, - poslední důležitou věcí je ochcat okolí tábora proti medvědům, někteří akci podpořili i těžším kalibrem, slibujeme Slýšku méďu do spacáku a domlouváme se, že kdo bude mít v noci poluci, půjde přiložit
- ráno začíná Xtaup proudit už kolem osmé, na první výzvu nikdo nereaguje, posléze ale přece jen někoho přemluvil, Xtaupovi se dále nelíbilo, že jsme do devíti nebyli sbalení a tak tiše seděl a nic neříkal, v jeho mysli právě zanikal jeden sen – na tomto zájezdu brzy ráno odcházet - večerní dohodu o přikládání do ohně při poluci všichni dodrželi a tak jsme ráno mohli rovnou postavit kotlík - komáři prudí i po ránu, což sráží malebnost o několik malebnostních bodů dolů (počítáno dle Semerádovy stupnice Osvětim 100 bodů – Verchojany 0) - odcházíme dál proti proudu po břehu řeky Suntar a překonáváme mnoho terénních překážek, náročnost pochodu je značná - poté přišlo velké brození na stranu, kde by se měla nacházet cesta, což by náš pochod značně urychlilo - Ctibor zkontroloval broditelnost a pak jsme bez větších obtíží přebrodili, jen Slechu se musel v polovině vzít batoh a by se jí zespodu nenamočil
- hledáme přislíbenou cestu, Ctibor si k batohu přivazuje hrníčky na plašení medvědů - nalezená cesta je v této části ještě dobrá a tak si ji pochvalujeme, netušíme zradu v příštích dnech - stavíme stany, rybaří se a Slecho vaří výbornou rýži s boloňskou a anglickou - pak se opět chlapci pokoušejí o rybářské rekordy a Ctiborovi se daří ulovit velkého pstruha - večer je zakončen tradiční konzumací říčních plodů a popíjením vodky, navíc David slaví svůj stý den v Rusku - Šála vyčetl v knížce o Evenech, že hlasy se ráno ze stanů začínají ozývat až kolem deváté hodiny, apelujeme na Xtaupa aby nenarušoval chod přírody, splynul s místním koloritem a nebudil nás před devátou - mezitím co Xtaupa přesvědčujeme, Šála trhá a pálí stránky s nepohodlnými informacemi jako je popis ranní Evenská rozcvičky a dlouhých Evenských pochodů
- Xtaup nám milostivě nechal hodinku navíc, kterou ale nešlo využít, protože do stanů pražilo slunko (proto včera tak pečlivě vyměřoval sextantem místo pro nocleh) - poté co jsme se vypatlali, vyrazili jsme proti svahu nahoru a našli jsme cestu, což bylo výhodné - cesta spíše připomíná rašeliniště, chůze je namáhavá, pořád se něco obchází nebo brodí, asi po ní Eveni jezdí hlavně v zimě, po úmorné túře ve vedru scházíme opět k řece Ortézu? Tady nejsi u maminky! - slunce praží, všichni se potí a šmatlají v rašelině, komárů je standardní dostatek - ptáme se Xtaupa jestli je to to, co doopravdy chtěl, Xtaup odpovídá, že přesně toto chtěl – sebemrskačství - začíná lov na hovada, lovem si krátíme každou přestávku a zlepšení v technice a postřehu je brzy znatelné - Xtaup hovadům v pytlíku dělá prolízačku aby netrpěly – nudou, Martička Kubišová by ho za jeho starostlivost jistě pochválila - nic zajímavého se (až na pár bělokurů) neděje
- všichni mají dost, Xtaup nám dovoluje najít místo k táboření, které musí splňovat dvě podmínky: být u vody a musí tam být komáři - Xtaupovi nefunguje jeho zázračný hřebíčkový repelent, ale naštěstí má ještě Frontline na psy a kočky, David svůj hřebíčkový zázrak mění za poctivou ruskou chemii, příště už zázračným návodům z internetu věřit nebudou - místo je ideální na rybolov, pod podemletým břehem, na kterém jsme postavili stany, je jistě mnoho ryb - místo Ctibora, který vaří čočkovou kašopolévku, vyráží lovit Slecho a Máňa, Slecho na první nahození chytá čudlu, Máňu rybaření po chvíli zprudí, odchází a Slecho chytne dosud největšího lipana, což oslaví tradičním jekotem rozléhajícím se do údolí, Xtaup je též úspěšný, Šála paběrkuje Ryboruký Edward - u jídla nám opět pomáhají kamarádi komáři, ohlas na ně je velký, někteří lidé zalézají do stanů - válíme se ve stanech, šála s Davidem usínají nadobro, v jedenáct začínáme péct ryby, Xtaup se bojí jít vzbudit spící Šálu s Davidem a posílá neutrálního člověka, nechce aby to vypadalo jako noční hra na odtučňovacím táboře: - vstávat ze stanů (Xtaup troubí na trumpetku) - žrát ryby, dost! - pít vodku! - přilétají naši animátoři…, honem! - ohánět se po komárech!!! - spáče se nepodařilo vzbudit, žereme vodku a pijeme ryby, Ctibor si jde vyprat, komáři nám dali pauzu půl hodiny, pak nastoupila nová směna – čerstvá
- Xtaup nám dal ráno deset minut navíc s tím, že máme slabé odbory a nic jsme si nevyjednali - pokračuje běžná ranní rutina, Ctibor marní při balení, marní při nabírání vody, a pak jde ještě na velkou, to vše za pohledu lidí se sbalenými batohy - rozkaz zněl řádně se napít, Xtaup každého donutil vypít 1,5 litru vody, vyrážíme do stepi, místo slunce máme dusno a opar - ve stepi se nic zvláštního nestalo, pokračujeme v lovu hovad, potíme se a týráme žízní - chlapci vyrážejí pro vodu k ohybu Suntaru, vracejí se s prázdnými petkami s tím, že je to jezero, škoda že už nemáme žádnou další vodu - je potřeba rozebrat Davidovi věci, David uspořádal malý bazárek a každý si rozebral, co se mu líbilo - na další zastávce hromadně lepíme puchýře a jdeme dál, cesta je pruda, je zlá, vidíme tetřeva, repelent přestává na komáry účinkovat - podnikáme marný pokus nalézt řeku a táhneme do lesa, bylo to zbytečné - další pokus o nalezení řeky je o několik km dále úspěšný, nalézáme vodu a medvěda, naštěstí na druhém břehu - Ctibor volá: „Medvěd, medvěd“, zbytek skupiny je z této dvojznačné informace poněkud zaražen, neví, jestli utíkat ke Ctiborovi, nebo od něj - medvídek se nechal vyfotit a pak utek, asi se polekal Xtaupa v masce psa s obojkem
- konečně jsme u vody, vedoucí odtučňovacího zájezdu nám nechal asi 20 vteřin na napití a hnal nás zpátky do lesa se smyšleným údajem, že o dvě stě metrů dál je písečná pláž, škoda že to bylo mnohem víc, navíc za brutálním srázem a ještě k ní bylo nutné přebrodit - stavíme stany a Ctibor si vyhlídne bahňáček s rybinou, posléze uspořádá koupací kolonádní výpravu a strhne svým nadšením několik lidí, voda je skutečně vcelku teplá - David vaří hostinec s rýží – v celku povedená kombinace, je toho plný kotel - Ctibor ulovil velkou rybu – i když možná v září příjde o práci, nemá přítelkyni a bydlí v průchozím pokoji na posteli vedle počítače, v tuto chvíli vypadal šťastný - Xtaupovi se podařilo sundat si obojek proti komárům, který si ráno vyrobil z nohavice kalhot, obojek šel sundat až poté co si namydlil hlavu a málem se u toho udusil - pečeme obrovské ryby a popíjíme vodku
|
